Test: BMW 220i Active Tourer M Sport AT (2018)

Test: BMW 220i Active Tourer M Sport AT (2018)

7. 10. 2018

Před čtyřmi lety přišlo BMW s naprosto novým modelem, jenž začal bořit zaryté tradice. Nafouklé MPV s předním náhonem působilo na některé fanoušky značky jako špatný vtip. Jenže doba se mění a s ním i požadavky klientely. Vlastně se jedná o alternativu k Mercedesu třídy B a o úspěšnosti předokolkového rodinného báva hovoří fakt, že do konce roku 2017 se prodalo přes 380 tisíc kusů řady 2 Active Tourer a Gran Tourer. Námi testovaný kus navíc nesl nejvyšší výbavu M Sport, která byla okořeněna o pár příplatkových prvků. Není proto divu, že i někteří majitelé téhož modelu zírali na to, jak hezky se dá "jejich" vůz vlastně vyšperkovat.

Předně je zde lak karoserie Estoril Blue, jenž se k autu opravdu hodí. Na české silnice se možná nehodí 18" disky, ale i ty v podbězích 220i Active Tourer nevypadaly vůbec zle. Vše doplnila loga M na bocích  vozu a dvě koncovky výfuků s hezkým dunivým zvukem. Výsledná kombinace se nám zdála naprosto vydařená a ačkoliv tohle není pravověrné BMW, v naší garáži bysme si pro něj místo rozhodně udělali. Hlavně příď má s adaptivními příplatkovými LED světlomety divočejší výraz a v noci oceníte jejich neskutečně dobrý výkon.

Výbav M Sport je znát také v kabině. V ní se totiž rázem ocitnou skvělá sportovní přední sedadla s nastavitelnou oporou stehen, dofukovacími bočnicemi a ideální tuhostí pro vaše pozadí. Snad jen stísněnost v oblasti středového tunelu způsobuje, že rozměrnější postavy budou lehce tápat potom, kam vlastně zapnout bezpečnostní pás. Jednoduše řečeno, středový tunel je (stejně jako sedadla) poměrně široký a díky loketní opěrce s úložným prostorem pro mobilní telefon vlastně zbylo jen pár centimetrů pro vaše ruce, které musíte využít pro zapnutí bezpečnostních pásů. Hodně se nám zamlouval „eMkový“ volant s příplatkovými pádly pro řazení, který byl čalouněný na dotek vynikající jemnou kůží.

Za volantem sice sedíte o něco níže než v jakýkoliv jiných automobilech, ale to vlastně vůbec nevadí. Výhled vpřed je dobrý a snad jen dvojité A sloupky jsou občas zárukou toho, že musíte bedlivě sledovat křižovatky.  Na druhou stranu BMW myslelo na zachování tuhosti karoserie a v případě převrácení byste určitě nepřehledné sloupky ocenili. Co se týče prostoru pro posádku, vůz je oproti konkurenci o něco užší, což poznají hlavně zadní cestující. Dozadu se pohodlně posadí dvojice vzrostlých pasažérů, jenže ten třetí už zde bude mít celkem problém. Místa nad hlavou je na obou řadách naštěstí dostatek, což platí i v případě prostoru pro kolena.

A jelikož se stále bavíme o rodinném voze, nejde nezmínit objem zavazadelníku. Ten má v základu 468 litrů, nízkou nákladací hranu a po sklopení zadní řady sedadel se zjeví takřka příkladná rovina a objem 1510 litrů. Nechybí ani dva pevné háčky na nákupní tašky a dvojité dno bez rezervy (vůz měl runflat pneumatiky). Dost nás potěšil dostatek odkládacích prostor a snad jen menší objem přihrádky před spolujezdcem spolu s absencí chlazení je drobnou pihou na kráse. A co se vlastně skrývá pod označením 220i? V překladu jde o motor z vozu Mini Cooper S, tedy dvoulitrový čtyřválec s výkonem 141 kW a točivým momentem 280 Nm.

V našem případě se navíc k motoru párovala sportovní sedmistupňová automatická převodovka Steptronic. Ta nabízela bleskurychlé reakce, nikdy nebyla "ospalá" a ve sportovním režimu a manuálním módu neodřadila ani v omezovači. Na trhu vlastně není moc rychlejších MPV, než je právě tohle bávo. Však se na to podívejte sami, zrychlení z 0 na 100 km/h za 7,5 sekundy a maximální nejvyšší rychlost 230 km/h. Na tohle nestačí nic z aktuální nabídky konkurence. Už od nějakých 1400 ot./min začíná jednotka poskytovat slušný tah a mezi dvěma až pěti tisíci otáčkami se jedná o učinněnou bouřku.

Přidejte si k tomu zvučné koncovku výfuků, co si umí v některých okamžicích slušně odfrknout a máte v rukách nejzábavnější MPV na trhu. Podvozek stíhá filtrovat i středně velké nerovnosti a ačkoliv je jízda díky pneumatikám typu runflat přeci jen tužší, rozhodně nebude posádka nikterak vyklepaná. Možná je dobře, že tohle auto je vlastně předokolka, protože kdyby mělo náhon na zadek, z rodinného výletu se může stát především pro zadní pasážéry divoká horská dráha se zaručenou žaludeční nevolností. BMW 220i Active Tourer je zkrátka radost řídit a vlastně je vám jedno, za kolik ve výsledu jezdíte. Ano, motor si v ekonomickém režimu umí říct o 7,3 litru na 100 km, což je na dvoulitrový benzin velmi hezké číslo. Jenže jakmile začnete motoru šlapat na krk a dolovat z něj posledního koně výkonu, rázem se nedivte číslicím začínající jedenáctkou.

V ten okamžik je ale jasné, že už jedete na samotném limitu vozu a je potřeba počítat, že tohle je rodinný přepravník s předním náhonem a vyšší stavbou karoserie. I tak jsme ale doteď udiveni z jízdního projevu a stability, jakou tento vůz nabízí. A nevýhody? Určitě valivý hluk od pneumatik, který je hlavně na horších površích vskutku otravný. Přitom odhlučnění kabiny jako takové je na jedničku a zbytek posádky často ani nevnímal mnohdy vysoké dálniční rychlosti. Když tak přemýšlím, na vozech BMW se obecně hledají chyby jen velmi těžko. V Bavorsku prostě vědí co dělají a ani koncern VW na tohle prostě nestačí. 

Je jasné, že zarytí fanoušci nikdy nebudou chápat to, proč se BMW nechalo strhnout lavinou zájmu o MPV a začalo vyrábět něco takového. Jenže i dnes, kdy jsou v módě hlavně crossovery a SUV, má tento vůz smysl. Nabízí skvělé jízdní vlastnosti, výbavu, pojme s přehledem čtveřici průměrně vzrostlých cestujících a v nabídce je ještě praktičtější sedmimístné provedení Grand Tourer. Na druhou stranu, konkurence umí být podvozkově plavnější a především ve verzi M Sport je jízda za každé situace tužší, než bývá zvykem. V konečné fázi pak vadí vlastně jen hluk od pneumatik na horším povrchu anebo nedostatek místa v příčném směru.