Test: Mini Cooper S (2019)

Test: Mini Cooper S (2019)

11. 1. 2019

Máte rádi styl, nápaditost a baví vás se odlišovat? Přesně pro vás by byl následující vůz. Označení Cooper S značí druhou nejvýkonnější verzi v nabídce a v rámci jízdních dojmů jsme zkusili kvality třídveřového provedení. Jelikož značka Mini je odnoží bavorského BMW, i zde je možnost široké individualizace. Modrý lak karoserie, bílé pruhy, centrální dvojice koncovek výfuku a černá kola tvoří nádhernou sportovní kombinaci. V rámci nedávného faceliftu nově přibyla zadní LED světla s půlenými britskými vlajkami. Právě tento drobný prvek způsobil u mnoha kolemjdoucích zaručený obdiv. 

U tohoto "prcka" se hodí zmínit pojem stylová praktičnost. Tak nějak by se dalo nazvat to, co vás čeká po usednutí do kabiny. K vidění je zde typický velký kruhový ukazatel na středu palubní desky. Ten skrývá částečně dotykový displej palubního systému, který se ale z velké části ovládá přes intuitivní otočný ovladač a tlačítka u řadící páky. Pochopení jeho funkcí zabere maximálně pár minut a například při zadávání adresy do navigace můžete využít dotekovou plošku a písmena na něm zadávat kresbou.

Současný Mini Cooper S už dávno není tak malý, jak tomu bylo u jeho dávného předchůdce. To ale neznamená, že s nárůstem centimetrů ve všech směrech se zde budete vzdušně. Přední pasážéři s výškou do 192 cm se sem pohodlně usadí. Bez ztráty kytičky je pojmou rozměrná polokožená sportovní sedadla s dostatečným bočním vedením, které dokáže podržet i v hodně ostrých zatáčkách. Naopak zadní sedačky jsou zde spíše nouzové a posadíte tam leda dvojici lidí s výškou do 160 cm. Jen ti totiž budou mít dostatek místa pro svá kolena a také nad hlavou. Tohle auto prostě není stvořeno pro rodinné výlety a od počátku bylo vyvíjeno jako druhé auto do rodiny, nebo jako okresková hračka pro starší muže, co se během mžiku přepnou do stavu malého akčního dítěte.

Mimochodem. Moc se nám zamlouvala lesklá tlačítka na palubní desce a stropě vozu. Ta jako by vypadla z kokpitu dopravního letadla. A co teprve, když by se v rámci konfigurace rozhodl majitel pro ambientní noční osvětlení kabiny. To přináší bezpočet barev, které vám svítí ve dveřních kapsách, v prostoru pro nohy či v kličkách dveří. Snad jen absence LED osvětlení v kosmetických zrcátkách je drobné negativum, ale nad tím se dá mávnout rukou. A jak je to s objemem kufru? U třídvéřového Mini čekejte základní hodnotu 211 litrů, což postačí na pár větších tašek nákupu nebo jeden velký cestovní kufr. Jenže s ohledem na zaměření vozu si z něho asi jen málokdo bude chtít vytvořit stěhovák. Na to má Mini a BMW v nabídce o dost větší modely.

Provedení Cooper S je dodáváni výhradně s benzinovým dvoulitrovým čtyřválcem o výkonu 141 kW.  A jelikož jsme měli k dispozici třídvířko, čekejte zde pouze pohon přední nápravy. Na tu jde i točivý moment  280 Nm, který byl přenášen skrze sportovní automatickou převodovku. Vrchol točivého přichází okolo 1300 ot./min a roky prověřená technika dvoukomorového turba s obchodním názvem TwinPower dávala znát, že zde se turbodíra moc čekat nedá. S volbou druhého nejsilnějšího provedení v nabídce pak nastává otázka, zda s tímhle autem budete jezdit více na spotřebu anebo na rychlost. Motor a vůz totiž umí oboje a naprosto stejně dobře. Nechybí mu pružnost, dynamika ve vyšších rychlostech a také zvuk je faktor, za který se tohle auto opravdu nemusí stydět. V rámci jízdy máte na výběr hned tři jízdní režimy.

Eco asi není potřeba představovat, jelikož je jasné, že v tomto nastavení bude vůz hodně otupený a vše se zde přizpůsobí co nejnižší spotřebě. Prostřední nastavení MID je pak ideální pro každodenní ježdění jak ve městě, tak i mimo něj. Motor má v tu chvíli příjemnou odezvu na plynový pedál, klimatizace funguje o něco lépe než v úsporném "eku" a také posilovač řízení klade optimální odpor. V nejostřejším nastavení Sport pak čekejte ostré reakce motoru, automatická převodovka najednou začne milovat vysoké otáčky a v kabině rozhodně nebude panovat ticho a klid. Přitom v dálničních rychlostech je odhlučnění oken a podběhů vynikající a kromě lehkého šumení větru vás nic neruší. Práce převodovky je rychlá a sedm převodových stupňů zajišťuje optimální konzumaci paliva i otáčky motoru ve vyšších rychlostech.

Asi není divu, že naše průměrná spotřeba se kolikrát přehoupla přes hranici 8 litrů na 100 km. Možná se to zdá jako moc, jenže s tímhle autem se prostě nedá jezdit ekonomicky. Nejde ani o to, že by si benzinový dvoulitr neuměl říct o méně, jenže objem nádrže 48 litrů je poměrně málo a také potenciál auta zabraňuje řidiči si hrát na ekologického aktivistu, co šetří každý litr paliva. Modro-bílá motokára navíc v zatáčkách držela jako přilepená, a to jsme s ní jezdili na prochladlých mokrých okreskách.. Snad jen pneumatiky typu Runflat ve spojení s tužšími pružinami mohou v někom evokovat jízdu bez tlumičů, jenže české silnice mnohdy dokáží potrápit i sedany vyšší třídy s adaptivním podvozkem, což Mini do jisté míry omlouvá. Výsledný dojem z jízdy v tomto vozidle je vcelku pozitivní, na tomto autě se najde jen málo chyb a je znát, že tahle značka patří pod BMW.